jyrry (úvodní stránka)

Nepříliš slow modely z WWII, Air Combat, relax......

26.10.2016 Dva pořádné motory jsou myslím dobrý začátek :-)

Asi to bude malinko větší ...



5.8.2016 Další osazená stavebnice...

Osazovací vlákno tady



5.4.2015 Po sezoně 2014 jsem éro podrobil náročnější údržbě a při té příležitosti dostalo nový vzhled. Popis modelu je tady



6.5.2014 Koncem léta 2013 jsem po delších úvahách, podnícen vystoupením P. Drahoše s F7F v Nesvačilech pořídil stavebničku - více ve stavebním vláknu zde.

6.5.2014 Na zimní polétání stylem "hup z auta, šup do vzduchu, hup do auta" jsem pořídil bublinatou zábavnost z HobbyKingu - Spita. Protože těch čtyřek, devítek a šestnáctek létá všude plno, potěšili mně u firmy Durafly Spitem 24, který toho za války moc nenalétal, ale vypadá už trochu jinak než ty původní stroje.
Na RC-mánii jsou mimo mnoho jiného také vlákna o konkrétních stavebnicích, je tam tedy také trocha povídání o tomto Spitíku - zde .



    4.6.2013 Éro je RTF - připravené k letu. Bomby jsem "zalétal" z balkonu (2. patro), s maticí M8 ve špici padají velmi ukázněně. Dostaly tmavošedý nástřik, s nějakou maketovostí jsem si nehrál, hlavně že je vše funkční.
    Trochu povídání    - zde .


    Krátké video ; po přední pumě měla vypadnout zadní, ale šprajcla se, potvora... :-) Závěsy jsem ještě uvolnil, za letu ji navíc uvolní vibrace od motorů. tedy předpokládám.

    3.6.2013 Tak jsem se k tomu konečně dokopal, především pro blížící se termín akce "elektromakety Suché".
    Vnitřní pumovnice (přední a zadní) jsou vmontované do trupu, závěsy pum jsou uzamykané servy (kousek předního závěsu je vidět pod pouzdrem spojky křídla), ovládání je pořešeno procesorem PIC a vše ovládá osmý kanál - přepínačem se volí poloha dv    eří pumovnice otevřeno-zavřeno (s pomalým přesunem mezi polohami); v otevřené poloze se odemykají závěsy pum páčkovým mžikovým spínačem - na jedno stisknutí se uvolní přední závěs, na druhé zadní závěs. "Nabíjení" pumovnice na zemi umožňuje tlačítko na desce s procesorem - pumy se zavěšují s otevřenými zámky, tlačítkem se pomalu uzavírá nejdříve přední a potom zadní zámek závěsu.



16.2.2013 Ono to vypadá jako že nic nedělám, ale ono naopak - dělám různé jiné ptákovinky, jako třeba tuním Mossie II, zatím dveře pumovnice . Ovládání bude dvojstupňové třípolohovým přepínačem; na jednu "aktivní" polohu se dveře otevřou a na druhou se cosi vysype...



Ono je to pojaté jako "fantasy", jen aby to nějak vypadalo a hlavně bylo funkční...



19.7.2012 Konečně jsem se vzchopil a začal kreslit. Podkladem je plán DH103 Hornet 80", já si to zmenšil na 1840mm. Z plánu přejímám hlavně obrysy a konstrukci si upravuji podle svého. Kreslím v Corelu (protože v něm umím) a tvary si pak skládám ve SketchUpu - nekreslím v něm, protože to neumím, jen si do něj naimportuji díly a poskládám, mám to vlastně jako zkušební frézování. Osvědčilo se mi to, už jsem díky tomu našel pár nesrovnalostí, na které bych narazil až při (po) frézování...




Tak nevim.... pry za letovy projev... Male elektromakety Suche 9.6.2012 ...


17.5.2012 Foto tesne po obnovene premiere, po prvnim pristani :-)
Trup opraveny puvodni, kridla z nove stavebnice. Motory Aeolian 3542 kV1000, protibezne vrtule MasterAirscrew 12/6.
Staticky prikon 2x450W, letovy cca 2x400W. Duralove kuzely z HK.



B25 Mitchell - ARF stavebnice Black Horse 1590mm
stavební vlákno zde




DH98 Mosquito - stavebnice Black Horse 1600mm / 2880g

28.8.2011


Uspechana predstartovni kontrola - neprepnuty model ve vysilaci, vyskovka sla obracene... :-(



13.6.2011


Posadka je spokojena se svym vykonem, ac sama nevi, jak se to stalo... :-) Malá elektromaketářská, Suché 2011

9.6.2011


Prulet zblizka; akce Kridla v boji, Rokycany 2011

V srpnu 2010 jsem poridil ARF stavebnici DH98 Mosquito. Frezka sice frezovala, ale jen velmi malo pro mne, tak jsem pristoupil k tomuto nakupu.
Rozpeti je 1600mm - splnil jsem si tedy zavazek (jsem prece uz velky :-) ) a ero je na obloze uz i trochu videt. Trvalo ale skoro pul roku, nez jsem model osadil, nejak nebyli lidi. Motory jsou opet Turnigy, zase o trochu vetsi - typ 3536 kV 1400. Po laborovani s vrtulemi jsem zatím skoncil u Master Airscrew 10/6 protismerne. Puvodni jakomaketove kuzely bohuzel priserne hazi a vibrace by to rozebraly, proto tam zatím jsou ty spicate Pelikan. Aku 3s2p jsou slozene z Turnigy 2650mAh, regulatory nejdrive Mystery 40A (jeden jsem za letu upekl), chvili Trust 55A a posledni varianta jsou Mystery 60A. V teto sestave to dava startovnich 525W prikonu. Serva jsou 12g, 16g a 45g digitaly HD, po dvou na kridelka, klapky a poloviny vyskovky, jedno na smerovku a ostruhu a jedno 9,6kg na podvozek (to ted pujde ven a místo nej 2 serva primo do kridel, dost se mne to nazlobilo). Prijimac je ASSAN 9-ti kanal (zatím vyuzito jen 7 kanalu, pribyde pumovnice - Eclipse to umi, s Palikovo softem...). Servo podvozku a ovladani plynu mam na vysilaci zpomalene, o poznani lepe to vypada za letu. Napajeni a distribuce signalu je tak trochu schiza &ndash prijimac ma svoji baterku 1s2p 1000mAh LiIon; kazdy BEC napaji svoji cast serv, která jsou s prijimacem spojena jen pres zem a signalove vodice. Rozdeleni napajeni a signalu mam udelane na malem Powerpanelu.

Konecne jsem upgragoval vahu (mel jsem jen do 2kg, na prcky) a mohu to zvazit - prazdna hmotnost je 2,585 kg a k tomu prislusi aku 410g.

při osazovani a kompletaci jsem na nic podstatneho neprisel, vse jde k sobe celkem slusne, navod by mohl byt v nekterych uzlech detailnejsi, ale s pouzitim hlavy to slo poresit. Jako první vetsi zmenu v provozu jsem dal vetsi kola - mam ted 70mm - ta puvodni 60mm na trave zakopavala. Laminatove gondoly dost vibruji, sice to prinasi ponekud motorovejsi zvuk, ale prece jen.... Doplnim nejake bytelnejsi upevnovaci elementy - system hacku v dire není az tak suprovy. Samostatnou kapitolou jsou podvozky, po vymene sroubu z M2,5 na M3 se zacaly chovat lepe a vakl se jim da lepe vymezit.


Proc zalezlo jen jedno kolo? Stihaci na start, Karizek 2011


Potahova folie je pomerne bytelna, na slunicku ale povoluje a dela vrasky, obcas je nutne ji vysponovat fenem. Spis mne vadilo, ze se ero leskne - však vite jako co... Po konzultaci na diskuzi jsem zakoupil matny prestrikovy lak ve spreji a 2 dny radil na balkone. Vysledek je docela prijemny pro oci, ale ještě to bude chtit nejakou patinu, panely a tak, ero vypada moc ciste :-)

Sice se to ještě trochu blyska, ale po další vrstve je to uz ono....


Vzhedem k lenosti (rozebrat, slozit, rozebrat, slozit....) vozime zatim ero vcelku na strese, pripoutane 4-mi opredenymi gumami 7mm. První cesta na akci zacala nedobre, to jsem sily podcenil a pouzil gumy 5mm. Ero při 65km/hod seskocilo do skarpy, ale pomerne disciplinovane - jsou jen trochu odrene gondoly a spodek trupu. Během nekolika jizd na letiste jsme upevneni doladili, ero je podeprene bloky EPP (potvora, vsude se vecpe...) s mirnym negativnim uhlem vzhledem ke strese. Na akci v Karizku uz jsme to valili chvilemi 80, vypada to zivotaschopne.


Takhle jsme dorazili do Rokycan, vypada to trochu divoce... ***

P38 Lightning - ARF stavebnice ??? 1310mm / 1850g

Nekdy predloni jsem od kolegy Honzy dostal vyrazeny model z ARF stavebnice P-38 Lightning, rozpeti 1310mm. Sice ponekud oletany, ale letuschopny. Se zamerem něco se naucit o poradnych modelech (rozumi se NE z EPP) jsem to osadil motory Turnigy 2836 kV 1000, ty jsem sklopnymi vrtulemi 9,5/8 vysponoval na 400W startovniho prikonu kazdy (regly Mystery 30A to kupodivu zatím snasi, asi se to za letu dost odlehci a nemam tak tezkou ruku na plynu), aku jsou 2 trojclanky 1800mAh (v kazde gondole jeden, regly jsou vzajemne propojene, aby se aku vybijely stejne - da se odstartovat i jen s jednou pripojenou baterkou a pak nasleduje diveni, ze to nejak dneska neleti...). Serva postacuji HXT900, celkem 4ks (2x kridelka, 2x vyskovka), prijimac jak jinak nez ASSAN. Hmoti to cca 1800g, uz to není az tak hricka vetru :-)
Ero dnes vodi syn, obcas si zablbne tak, ze cekam kdy se to ve vzduchu rozlame, musí se naucit něco o maketovem letu...

Ta moucha mezi gondolou a pravym trupem není moucha, ale pidikamerka....

Asi je nacase udelat tlustou caru za EPP potvorami... Kdyz se mi nekteri kolegove smali, ze delam era z houby, branil jsem se, ze az budu velky, poridim si taky něco poradneho... Asi uz jsem velky vetsi... :-)

7.4.2010 Udělal jsem si radost a pořídil pidikamerku z ebay o velikosti dálkového ovladače zámku auta. Jako první počin jsem ji umístil na hřbet P61 do míst, odkud je výhled skoro jako od pilota. První pokusy jsou tu: http://www.youtube.com/watch?v=Q_JLavDH4yE ; http://www.youtube.com/watch?v=cN58qrP99b0 ; http://www.youtube.com/watch?v=mLar-xjkobU . Je to zajímavé, vidět vlastní poletování, jako by v tom člověk seděl. Ale jak na to koukám, sedět bych tam asi nechtěl... :-)

10.3.2009 Trochu jsme se synkem zbrojili a malinko se nám urodilo:

Oba jsou z prototypů jisté modelářské firmy, kde jsem měl tu čest nějakou dobu pracovat. Počítáme s nimi pro volnočasové kombatění a možná i s účastí na některých akcích ESA, EPA.
V současné době mají ještě kamarády FW190D a druhého "letního" MiGa; na montážní lince jsou ještě druhý "zimní" Mig a P51D Mustang; předpokládám na nějakou dobu poslední EPP potvory v našem letovém parku.

26.6.2008
Model F7F TigerCat jsem již měl v několika exemplářích - plackotrupý z Depronu (viz dole), ten mě svými vlastnostmi danými plackatým křídlem ani trochu nenadchnul, takže byl demontován; pak následoval skorohalový o rozpětí 720mm (pidipylony), ten je již olétán a demilitarizován; následoval halový pyloňáček o rozpětí 560mm (taky v pidipylonech); ten byl odstrojen a nyní je znovu reinkarnován a připraven k činné službě.
Protože mám stále v plánu se nějak vecpat do kategorie EPA, vzniknul čerstvý Tiger Cat o rozpětí 980mm a prozatímní letové hmotě 720g (dost, co?). Konstrukce je (jak jinak) z EPP, osazený je čínskými motory, čínskými regly (ty mi po zapnutí zazpívají Zuzanu, hi...), čtyřmi čínskými servy a jedním čínským přijímačem ASSAN 2,4GHz. Momentálně to tahají čínské vrtule - kopie APC Elektro 8/4 (motory mají dost neškovné kv 1400) a akupacky 3s "bida"LiIon 1300mAh; odběr je na začátku přes 15A, tak jsem při celkovém příkonu 300W čekal svižnější letový projev, ale stoupání vrtulí je zřejmě malé, tak se zatím konalo jen realistické polétání (až na to kolmé stoupání do pryč...), zato po dobu krásných 8 minut (dost pracuju s plynem). V plánu mám buď výměnu 18A reglů za 25A a APC 8/6; nebo ještě zkusím APC 7/6, proud se uvidí... Zkusil jsem tam namontovat APC 8/6, ale příkon 2x200W je asi na metrové EPP éro už dost... Při plném plynu musím držet křidélka v plné výchylce doprava, aby to letělo rovně; při tom na půl plynu to dělá výkruty spolehlivě na obě strany... Teď tam jsou APC 7/6 a s modelem poletuje synek, zdatně mi šlape na paty :-)

Jak je mým dobrým zvykem, nafrknul jsem éro zatím jen tmavě modrou (sežralo to 2 autospreje, koupil jsem jeden a po chvíli ve sklepě jsem mazal pro druhý...); barevné doplňky přijdou na řadu časem; vzhledem k určení (souboje EPA) to nebude žádná současná divočárna z RENO, asi jen bílé hvězdy s pruhem a číslo. Díky tmavé barvě je to občas krásně nečitelné a je nutné buď létat kolem sebe, nebo éro stále sledovat s očima na šťopkách (ostatně tohle znám z úplně černé Black Widow; znaky a písmena to vůbec nezlepšily).

13.4.2008
Jistým řízením osudu jsem zabrousil do kategorie, kterou jsem dřív viděl jen z rychlíku - kombatová EPP éra. Je to z WWII, je to rychle hotové, je to rychle opravitelné, je to adrenalin... Prostě řada plusů. Po pokusné návštěvě v Klecanech, kde jsem absolvoval svoje první souboje (startoval jsem se Stregou a Rare Bearem, na zkoušku) bylo rozhodnuto - postavím něco speciálně pro tuto kategorii.
První stroj měl jako předlohu krásný, pro mě "znovuobjevený" MIG-3; absolvoval zatím jen dvě KKK akce, ale má už na kontě pár stuh a 2 éra, která jsem dostal víceméně náhodou v závěrečné hromadné řeži - po vzoru statečných sovětských pilotů jsem jim nechtěným taranem odstřihl ocasní plochy...
Dalším počinem je prototyp F6F HellCat, ten si zatím nezabojoval, ale čeká na svoji příležitost.
S oběma modely (a několika dalšími typy) se setkáte v dohledné době (doufám) na stránkách mého zaměstnavatele, proto se o nich zatím nebudu šířit...

Protože jsem zatížený na dvoumotorové stroje, oprášil jsem výkres na osvědčenou P61 Black Widow, navíc jsem zachránil zbytky černého EPP a tak mohl vzninout její model o rozpětí 980mm. Velikost byla dána motory, které si zatím hověly v šuplíku, původně zamýšlené pro rozestavěného Twin Mustanga, pro kterého se ukázaly málo výkonné, ale pro lehčí EPP obludu dostačující. Točí vrtulemi APC 7/5 při počátečním proudu 17A každý; jako zdroj slouží dva dvoučlánky nových LiIon 1300mAh od pana "bidasana". Celá obludka hmotí 550g, což je docela dost, ale uvedené pohonné jednotky Wdowu docela svižně prohání do zcela nerealistických kolmých stoupání do nevidím, průlety do výše pasu jsou lahůdkou obzvláště při plném plynu; vyšší hmotnost také umožňuje létání v poměrně čerstvém větru. Jsem zvědav, jak se monstrum osvědčí v souboji; zatím jsem kombatovou neděli v Klecanech musel odložit pro jisté pracovní povinnosti...

Zbarvení je zatím dané barvou EPP, ještě přibydou znaky a nějaké ty bílé proužky na směrovky. Křidélka ovládají 2 serva HS50, výškovku 2 C141 umístěné po jednom v každém trupu. Přijímač jsem zkušebně použil Hitec HFS 05 MS, úspěšně používaný při kombatech. Regulátory jsou zatím čínské 25A kopie JETIů; pohonné aku jsou v trupech těsně za motory a jsou vzájemně propojeny slabšími kabely kvůli rovnoměrnému vybíjení obou dvoučlánků. Dá se s tím létat celkem nerealisticky svižně tak asi 4 minuty, pak je znatelný pozvolný úbytek výkonu a v 6. minutě se éro jen plouží; což je ovšem celkem běžný jev popisovaný vícero kombatáři...

Tohle jsou ještě modely, zařaditelné do kategorie slow:

Spitfire 22
6.8.2004 Konečně jsem v pátek 29.7.2004, den před Model Air Show Rakovník, dokončil další plackotrupou obludku - poválečného Spita 22 s motorem Griffon. Protože hnědozelených Spitů létá plno, vybral jsem si kamufláž 603. peruti RAuxAF z let 1948-1951. Ještě natřu vrtuli a pokusím se o nějaký ten vakuovaný kužel. Éro není příliš vzhledné; nerad a ne moc čistě stavím, zato rád létám a vymýšlím nové typy, skoro zásadně takové, které nikdo nedělá jako stavebnici - nebaví mě mít model sice krásně propracovaný, ale zato stejný jako desítky dalších ze stavebnic.

Eliptické křídlo je profilované, tvořené dvěma deskami Polyplanu 3mm; horní je prohnutá přes hranu stolu a tím se vytvořil jakýsi profil, podobný např. CLARK-Y. Nosník je z balzy 3mm, vyztužený nahoře i dole uhlíkem 4x0,15mm. Servo C261, naplocho utopené v křídle, ovládá křidélka plastovým bowdenem. Trup je slepený ze dvou desek Polypronu 5mm a je zhruba v ose vyztužený nosníkem z balzy 3mm. Ocasní plochy jsou také z Polypronu 5mm; SOP je pevná, VOP je ovládaná rovněž servem C261. Přijímač je pidi 5-ti kanál Potenský, regulátor JETI MASTER 08 3P, motor Microtex 20/5/18 s vrtulí GWS HD 6/3, akumulátory 3S LiPol 700mAh. Vybavení jsem se snažil zapustit do trupu, jen aku jaksi čouhají, ale to za letu nevadí. Hmotnost éra v měřítku 1:16 (rozpětí 700mm) je 170g včetně akumulátorů. Tomu odpovídá i letový projev - Spit je schopen kolmého stoupání i pomalého "šourání" na minimálce a je vhodný jak pro létání venku, tak i v hale. Je docela obratný, vrtí krásné rychlé i pomalé výkruty, přemety pomalu tažené s velkým poloměrem, ale umí se i otočit "na pětníku". Vývrtku vrtá docela rychlou, snadno se z ní dostává. Při přiměřeně živé akrobacii je letová doba 12-15 minut, což je pro mě dostatečné pro pěkné polétání - mám 3 sady akumulátorů a nejspíš pořídím další 2.

Stroj dosloužil při čelní srážce s EPP modelem v Letňanské hale při Model Hobby 2004.

Grumman F7F "Tigercat"

14.3.2004 Jako první počin po modelářských "prázdninách" jsem stvořil toto placaté poletovadlo. Předlohou byla krasavice "tygrokočka", po které jsem již delší dobu pošilhával. Prošel jsem si současné trendy a po debatě (především s TomasC) na modelářské diskuzi jsem zplodil toto:
Konstrukce je z 5mm Polypronu; placaté křídlo o rozpětí 840mm (měřítko 1:20) má nosník a náběžku z balzy 5mm, trup je slepený ze dvou desek a po stranách je vyztužený pásnicemi 4x0,15mm.
Pohon obstarávají oblíbené plechovičky PU050 s regulátorem JES 050; éro uveze 8xN270AA, ale s nimi je moc těžké. V Praze na akci RC Revue 14.3.2004 byl pohon pobídnut sadou 3xLiPol 340 (tímto děkuji Tomáši Ciniburkovi - TomasC - za zapůjčení), zmíněné baterky mám již na cestě. S těmito zdroji éro oživlo a jak jsem se během akce pomalounku rozlétával (za vydatné pomoci kyanoakrylátu - sem tam nějaká ta "kraksna"...), přicházel jsem mu na chuť - ke konci jsem si již "uloupl" kromě obligátních přemetů i výkrut a kubánskou osmu.
Dále stroj veze přijímač MZK 6 mikro, 2 serva C141 (křidélka) a HS50 (výškovka).
Se zdroji LiPol 340mAh to hmotí cca 194g; se sadou 700mAh to bude asi 210g.
Při míchání správného odstínu tmavomodré mi pomáhala dcera a po té, co se jí podařilo přilít černé barvičky trochu více, stroj dostal toto zbarvení:
No, a pro odpůrce placatých jakomaket - založili jsme s Tomášem letku; zatím v rozdílných měřítcích (on 1:18, já 1:20), ale pravidla již krystalizují: "placaté" éro na vzdálenost 10m podobné svému vzoru s odpovídajícím letovým projevem; měřítko 1:16 (jednomotorové stroje) a 1:18 (vícemotorové).
Prozatím máme v "činné službě" tato 3 poletovadla, ale pilně lákáme další příznivce rychlé stavby a pohodového až dovádivého polétání:
V popředí Tigercat, uprostřed Pfeil a vzadu obouchaná Black Widow, se kterou jsem v hale také létal.
Zmíněný TigerCat byl vyřazen ze služby poté, co prokázal nevhodnost deskového křídla pro tento druh zábavy - létalo to tak nějak divně... Jeho následník je popsán v sekci pidipylony
Supermarine "Seafang" 1:14
Abych stále nelétal pouze se zmítajícími se komáry a protože mám slabost pro méně známé stroje z druhé světové války, využil jsem CAD plánku na Spitefula , trochu jsem ho modifikoval, zvětšil podstatně hloubku křídla a tak vznikl Supermarine Seafang, námořní verze Spitefula:

motor 280, převod 1:4,2 7xN270AA, 2 serva C141 (křidélka), 1 servo C241 (VOP), Rx Rex4. Protože jsem model stavěl narychlo, není kontrukce vyzrálá a mohlo by se leckde vylehčovat. Přesto váží asi 330g a za bezvětří létá i trochu jako stíhačka. Přemet zvládne s mírným rozběhem, výkruty jsou trochu sudovité, ale to je profilem - má rovnou spodní stranu. Vešel jsem se s ním do "Riegráku" (jen tak tak) a létal i v hale na Model Hobby 2000 (to bylo o něco lepší). Spiteful - nákres v dwg.
Model byl rozprášen ve vzduchu po setkání s EPP samokřídlem (TORO?); na zem dopadl nejdřív kus s motorem a baterkami, pak části ocasu a křídel a nakonec "sněžily" kuličky polystyrénu...

Black Widow P61 1:16

pohonné jednotky P/U050, 8xN270AA, 2 serva C141 (křidélka), 1 servo C241 (VOP), Rx MZK 7
Konstruktér skutečného letadla asi počítal s tím, že to jednou bude někdo stavět jako parkové poletovadlo - křídlo má obrovskou plochu, takže není problém dodržet nízké plošné zatížení. Já jsem to ovšem přehnal. Plánek v CADu jsem v poslední chvíli před stavbou zvětšil a s použitými pohony je to spíš motorizovaný větroň. Létá stabilně (dvě velké směrovky a ploché trupy), přemety s tím jdou dělat, ale výkruty ne; pro lepší zatáčení by to chtělo ovládat i směrovky. Teď už vím, že další kus bude v měřítku 1:20 se stejnými pohony, aby to dostalo trochu "šťávu".
Koncem roku 2001 jsem konečně vyrobil novou "vdovu" v měřítku 1:20 - má rozpětí 1036mm, pohony jsou původní, z většího provedení (viz. dole). Model se zrychlil a je obratnější.
Přesto jsem se s ní "nevešel" do sálu Lucerny, kdy jsem ji tam proháněl při Plesu pilotů - reprobednu na stěně jsem si uvědomil až v okamžiku, kdy se ozvala tupá rána.... ale půjde to opravit!
Slow Wdova byla někdy kolem roku 2005 vykostěna od výstroje a pověšena do synova pokoje jako dekorace; dnes její místo zaujímá její poněkud :-) těžší a rychlejší EPP varianta.

ParkFly model Avia BH-21
Trochu jsem si odskočil od WWII a postavil tento model s pohonem Microtex 20/5/18, tříčlánky LiPol 700mAh a vrtulí GWS HD 6/3 (původně 7/3,5). I s takovou vrtulkou éro létalo svižně a mělo dost tahu na stoupavé výkruty, které jsou však pro tuto polomaketku silně nerealistické. Avie létala jako stíhačka své doby - přemety, výkruty pomalé i rychlé, výkruty do kruhu, odtlačené přemety, řady půlvýkrutů, obrácené přemety, zvraty, lety na zádech...
Dnes již Avie není mezi námi, vzala za své při nárazu do nosníku konstrukce haly v Letňanech na akci ModelHobby...

Model předválečné stíhačky Avia BH-21 vznikl na popud mého kolegy v době, kdy se chystal ples pilotů v pražské Lucerně. Kolegové zajišťovali několik "dospěláckých" modelů na výzdobu sálu a mě napadlo, že by tam mohlo létat něco, co by připomínalo slavné doby našeho letectví mezi světovými válkami. Po různých úvahách jsem se přiklonil ke stíhačkám z Avie a nejvíce se mi zalíbil právě typ BH-21. Protože to je dvojplošník, sliboval jsem si od modelu, že bude pomalejší.

Slow-fly model Avia BH-21 ve zbarvení stroje štkpt. Malkovského
Protože jsem model dokončil v pátek večer, den před termínem konání plesu, a protože nepřízeň počasí mi nedovolila výtvor zalétat venku, přikročil jsem nakonec k zalétávání přímo v Lucerně. Po několika zkouškách pojíždění jsem Avii rozjel a odstartoval. Kupodivu to letělo celkem klidně, zato však neslowflyerovsky rychle. Když jsem s rozklepanýma rukama přistál, rozhodl jsem se v dalších pokusech nepokračovat, aby mi něco zbylo na létání v méně stísněných prostorech.

státní znaky model ještě nemá....


....zato plukovní znaky a hlavně výfuky jsem stihnul dodělat

Hlavním stavebním materiálem modelu Avia BH-21 jsou desky extrudovaného polystyrenu,
lepené převážně kyanoakrylátovým lepidlem na polystyren za vydatného přispění urychlovače. Trup "bednička" je slepený z 3mm bočnic, několika přepážek, dna a horní vodorovné desky. Horní zaoblení trupu je z 2mm desek s několika vlepenými výztuhami, které drží tvar zaoblení. Podvozková a motorová přepážka jsou vyztuženy překližkou 0,8mm; podvozek je z ocelové struny a překližky 0,8mm. Ocasní plochy jsem vyřízl z 3mm desek polystyrenu (Polyplan). Výškové kormidlo (stejně tak i křidélka) je zavěšené v celé délce na závěsech z potahového papíru, přilepeného disperzním lepidlem. Baldachýn i vzpěry křídel jsou z překližky 0,8mm. Křídla s profilem podobným CLARK-Y mají spodní plochu z desky 3mm, nosník z balzy 2x8mm, náběžku z polystyrenu 3x3mm; horní potah je z desky polystyrenu 2mm. Vzpěry jsou řešené jako demontovatelné, křídlo je k baldachýnu připoutáno smyčkou gumy. Lanové výztuhy imituje gumová nit o průměru 1mm. Toto řešení umožňuje posun horního křídla v případě havárie a snad zamezí větším škodám lépe, než kdyby křídlo a vzpěry byly přilepeny napevno. Jako pohonnou jednotku jsem zvolil motor POT 025 se zmenšeným převodovým poměrem a hlavně s účinnější vrtulí APC (slow) 8x3,7. Zdrojem je dvojčlánek Li-Ion akumulátorů 750 mAh, dále je v modelu regulátor JES 050, přijímač MZK 6 mini a 2 serva C-141.
Povrchová úprava je jednoduchá - jeden nátěr neředěným Balakrylem. Bohužel červený Balakryl není tak červený, jak by bylo třeba, ale s tím už nic nenadělám.... Plukovní znaky jsem vytiskl na barevné tiskárně, vystříhl a přilepil na trup.
Celková hmotnost je cca 210g, rozpětí 650mm. Pro klidnější polétání v tělocvičně je model snad až příliš těžký a rychlý; letové vlastnosti ještě pořádně neznám - vím jen, že to letí a je to řiditelné.
Model byl zrušen po nárazu na stropní kontrukci haly při výstavě Model Hobby tuším 2004(5???).